Sen (Glosátor neznámý)

„Katon! Goukakyuu no Jutsu!“ zazněly dva výkřiky a vzápětí se proti sobě vyvalily ohromné kotouče ohně. (trochu mě vyděsil fakt, že jsem na druhém řádku a už tam něco hoří)
Chvíli jakoby jen zůstaly viset ve vzduchu, pak však jejich síla odmrštila soupeře daleko od sebe. Oba se zachytili a podívali se na sebe zkoumavým pohledem, (přičemž si stihli porovnat stupně svého popálení.)
„Na to, že to není technika vašeho klanu, jste dost dobrý, senseii. Ale měl byste vědět, že tímhle mě neporazíte. (Taky byste měl vědět, že jsem velmi skromný). Vždyť se říká, že umíte víc jak 1000 technik! Proč nějakou nepoužijete? Nebo…,“ zaváhal na chvíli s předstíraným pousmáním chlapec, „vy mě nechcete zabít?“ zeptal se.
Jeho tón byl ale zvláštní. Nepodobal se otázce (a proto dal na konec věty otazník). Byl lhostejný, skoro jakoby se jen slovy snažil něco oddálit.
„Sasuke, vždyť na tuhle otázku odpověď znáš sám. Samozřejmě, že tě nechci zabít, ale pouze, pokud možno v co nejmíň zmrzačeném stavu, dostat zpátky do Konohy, (velmi pozitivní informace) “ řekl se stále stejným výrazem muž s maskou, (protože maska výraz změnit nechtěla). „A co se týče všech mých technik… ano, vskutku jich umím hodně (a jsem stejně skromný jako ty), ale skoro tři roky jsem tě neviděl, byl jsi tvrdě trénován Orochimarem a já proto musím otestovat a poznat tvou nynější sílu a schopnosti. (Pokud nebudeš mít delší jazyk, než Orochi, tak jsi looser.) Na to jsi ale taky už určitě přišel. Proto se chci zeptat já,“ zhluboka si povzdechl, „proč oddaluješ chvíle boje slovy? Tohle se ti ani trochu nepodobá. (Miluješ mě snad? Chceš, aby z tohohle bylo víc než shonen-ai?)
Sasukeho očividně zaskočilo, jak sensei (odhalil jeho orientaci) prokoukl jeho váhání, dělal ale, že se nedal vykolejit. (Jak vypadá nevykolejený Sasuke?)
„Jak můžete vědět, Kakashi, co se mi podobá a co ne? Sám jste to řekl – neviděl jste mě tři roky. Mohl jsem se změnit. (Už dávno nejsem heterosexuál)“. prohlásil černovlasý mladík.
„Sasuke… za prvé, ty jsi se nezměnil. (Jsi pořád stejně blbej).“
Mladý Uchiha se lehce zamračil, ale Kakashi pokračoval.
„A za druhé, stále se vyhýbáš odpovědi,“ blýskl Kakashi očima, až se Sasuke…(zakuckal?)
Podivil? Překvapilo ho to? Nebo se vyděsil…? Sám se ve svých pocitech nevyznal. Nebo je spíš chtěl jako už tolikrát potlačit… Emoce totiž nenáleží mně, já jsem (idiot) mstitel a musím jít za svým cílem, i kdyby to mělo být přes mrtvoly… V okamžiku, kdy mu toto proplulo hlavou, jakoby se do něj vlila nová energie. Kakashiho (sbalím) porazím, protože jestli ne, znamená to, že nemám ani na Itachiho…(Protože spát s Itachim je můj sen). Pohlédl na Kakashiho svým Sharinganem a už chtěl zaútočit svým novým vlastním genjutsu, (ostatní totiž ukradl) když v tom se stalo něco zvláštního. Na Kakashiho nezakryté tváři se objevil zvláštní výraz, směsice překvapení a bolesti a vzápětí padl obličejem k zemi (a zlomil si nos). Sasukeho výraz po mnoha letech zračil zděšení. Netušil, co se stalo. (Nikdy neviděl zlomený nos). Vždyť ani necítil ničí přítomnost, neviděl žádný útok… Co se, sakra, stalo? (Kdo tohle sakra mohl napsat?) Ještě jednou pohlédl na bezvládné tělo před ním, ale pak zahodil opatrnost (a košili) a rychlým krokem přešel k ležícímu Kakashimu.
„O co tu jde, senseii?“ zamumlal tiše, když Kakashiho obracel na záda. Ten vypadal na první pohled jako (se zlomeným nosem) mrtvý, při převracení ale lehounce zasténal.
„Sasuke…“ vyšlo z jeho úst.
Sasukeho (trefil šlak) to zaskočilo. Nevěděl, co si má počít a jeho první myšlenka byla, že tam Kakashiho nechá, (aby měla lesní zvěř co jíst). Vždyť měl volnou cestu i bez boje, mohl pokračovat dál! Pak ale někde nedaleko zaslechl křik, výbuch a známky dalších bojů. Znovu pohlédl do tváře člověka, kterého si i přes všechno, co se stalo, (zamiloval) vážil… Náhle se rozhodl. Rázným pohybem (ninjovi nos narovnal), zvedl Kakashiho ze země a vzal ho do náruče, přitom se ještě ohlédl, jestli je někdo nesleduje a jediným skokem zmizel.
Takhle by si nezasloužil zemřít. (zlomenej nos je zkrátka vražda).… aby ho nějací podřadní ninjové, kteří by se jinak báli i na něj pohlédnout, (hrůzou jim vypadaly oči), natož s ním bojovat, zabili… vysíleného…bezmocného… jednoho z nejlepších ninjů… Sharingan Kakashiho… nebo mu taky říkali Kopírovací ninja (a nebo Taťka Šmoula)… ztratil se lehce ve svých vzpomínkách Sasuke a (vrazil do stromu) zároveň přesvědčoval sám sebe při skákání ze stromu na strom o správnosti toho, co právě dělal.
Jak tak mířil s Kakashim v náručí k dobře ukrytému srubu, o kterém věděl jen on (a všichni kluci z Konohy) díky svým (sexuálním potřebám) osamělým toulkám v dětství po celé Konoze, pořád přemýšlel o tom, jestli se nemá otočit a vykašlat se na záchranu svého nynějšího nepřítele. Vždyť to může být past! (Ten zlomenej nos jenom hraje). znělo mu pořád dokola v hlavě. Pohlédl do uvolněné tváře Kakashiho.
„Vypadáš skoro jako bys (spadl ksichtem na zem) spal…“ zašeptal Sasuke do chladného vzduchu, najednou ho ale při tom pohledu ochromil příval dávno zapomenutých a hluboko zadupaných emocí a citů. (Zkrátka začal bulet).
Nechápal to (ani ono), nedokázal se s tím tak náhle vyrovnat a skoro ho zadusily (už nepotlačované) slzy, které se mu linuly po bolestí zkřivené tváři. Naštěstí už byl na místě. Stál před chytře zamaskovanou menší chatkou. Rychle setřel slzy, pozorně se rozhlédl po okolí a když se ujistil, že je nikdo nesledoval, vešel s Kakashim dovnitř. Vypadalo to tam úplně stejně, jako když tu byl naposledy. (Nebylo ustláno, nádobí neumytý... Jak dlouho to jen je…? přemýšlel, zatímco pokládal Kakashiho bezvládné tělo na zaprášenou, starou pohovku. Rychlým krokem prošel obě dvě místnosti, (půl kroku na každou místnost) ze kterých se příbytek skládal, a když měl pocit, že je vše v pořádku, vrátil se zpět ke Kakashimu.
„Teda, vy (rošťáku) jste se ale nechal zřídit,“ posadil se Sasuke na židli a pousmál se na bezvědomý obličej (na bezvědomou masku), „asi jste na předchozí protivníky moc používal Sharingan, že? To vaše zhroucení… už mi to došlo. (a že to trvalo) Slyšel jsem totiž, že jste od Itachiho zkopíroval jeho Mangekyou sharingan…,“ nakláněl se Sasuke těsně nad Kakashim a skoro šeptal, (jeho dech byl cítit po česneku). „…tak to bude asi tím. Jste ale dobrej, v jeho použití a ve výdrži… Dokonce i Itachiho, právoplatného nositele Sharinganu, prý používání tohohle genjutsu vyčerpává…, (protože Itachi je lama a já jsem nejlepší).“ dál potichu promlouval Sasuke a přitom si bezděčně připomněl záblesk slabosti a emocí, jež ho ochromily těsně předtím, než sem dorazil.
Okamžitě se vzdálil od Kakashiho tváře a snažil se zahnat (mouchu) pocity, které ho jen při pohlédnutí na ten obličej ovládaly.
Musím to zvládnout… Proč se to připomnělo zrovna teď? Je to tak dávno… skoro bych na to zapomněl, zapomněl jsem na všechno, co jsem kdy ke komu cítil, ale tohle… zabořil zoufalstvím ruce do svých černých vlasů, (zatímco já jsem si svoje vlasy začala zoufalstvím rovnou škubat) a sklonil hlavu. Musím zase na všechno zapomenout, (kde je má amnézie...) mám jen jeden cíl, jen jedno pouto, (to druhé jsem ztratil) a to se svým bratrem, kterého musím (znásilnit) zabít… opakoval si stále dokola v hlavě, zatímco se mu zase neovladatelně začaly řinout slzy z očí a potlačovanými vzlyky se začal třást (Začínám se vzlyky třást, vyděsil mne tento žvást). Proč musím něco takového cítit teď, tady, já, (ty, on, vy…) a ještě k tomu (katastrofálně vypadám) -
„Nemusíš truchlit, ještě jsem neumřel,“ ozval se do toku jeho myšlenek čísi unavený hlas.
Sasuke leknutím vyletěl pár slušných centimetrů nad židli, pak ale vyskočil (ještě o pár dalších metrů) a automaticky namířil na Kakashiho (samopal) svůj kunai. Přitom si rychle a zahanbeně (upravoval make-up) otíral své slzy. Zjistil však, že (samopal) kunai není třeba – Kakashi se na něj sice díval, jeho pohled byl ale unavený a hlas skomírající. Očividně se nemohl ani hnout a jen mluvení mu působilo značné potíže, (protože huhlal). Sasuke (samopal) kunai schoval a znovu si přisedl k pohovce.
„Já… to není tak, jak si myslíte… já netruchlil… to bylo… chci říct, že nebylo…(oh ne! Sasan v rozpacích je už moc),“ blábolil nesmyslně Sasuke.
„Nemusíš se namáhat a něco mi vysvětlovat. Důvod tvých slz smíš vědět jen ty,“ řekl Kakashi (a skonal).
Sasukeho to zaskočilo. Je možné…? (Ne, není). Díval se na mě takovým pohledem… Jako by … Všechno věděl? Sasuke vystrašeně zamrkal. (Glosátorka vystrašeně zalapala po dechu).
„Já osobně něco vím, něco tuším…(Já vím, že poletím...),“ řekl Kakashi, jako by mu četl myšlenky a přitom jeho ruka rádoby bezděčně spadla z pohovky, (vytržena z ramenního kloubu) a dotkla se té Sasukeho.
Ten se na ni vyděšeně podíval, (jako by snad i ruku viděl poprvé) k jeho vlastnímu překvapení ale neucukl. Naopak, jeho tělo si náhle začalo dělat, co se mu zachtělo a Kakashiho ruku stiskl v té své. Druhá ruka se zatím sama sunula ke Kakashiho tváři, (v téhle povídce ožívají ruce...) ten se ovšem nebránil. Sasuke mu pomalu začal stahovat masku. Náhodou si přitom vzpomněl na to, jak tehdy chtěli s Týmem 7 zjistit, co má Kakashi pod maskou, ale po tolika pokusech stejně neuspěli…(Aspoň že tak, protože teď by se Sasuke nemohl rozplývat nad Kakashiho krásou...)
Tým 7… tam byl i Naruto…
Maska už byla skoro dole a Sasuke se ke Kakashimu přibližoval víc a víc…
Teď je kvůli Akatsuki po smrti… byl to můj první a nejspíš poslední přítel…
Sasuke odhalil celou Kakashiho tvář a nemohl se vynadívat na to, jak byl krásný (Bože, ne.…) ještě víc než v jeho snech… ty jeho rty…(ten jeho zlomený nos...)
Můj nejlepší kamarád je mrtvý… a já dělám to, co jsem si zakazoval od první chvíle, co jsem Kakashiho spatřil…
Zavřel oči, tak blízko byl těm Kakashiho, a horké slané slzy zatlačených vzpomínek, jež vytryskly na povrch, mu smáčely obličej. Teď už vůbec (jako vždy) nepřemýšlel, co dělá, jen chtěl, aby to nikdy nepřestalo, aby se ke Kakashiho rtům mohl tisknout už napořád… Nemohl uvěřit tomu, co cítí. (nemohu uvěřit tomu, co čtu) Kakashi mu polibek vracel, ba co víc, s vypětím všech sil zvedl ruku (tu, co mu předtím upadla) a zajel s ní do Sasukeho vlasů.
„Já… nikdy bych nevěřil, že…,“ zašeptal. (Zato já uvěřím snad už úplně všemu).
Kakashi ho ale umlčel dalším polibkem. Tiskli se tělo na tělo, vášnivě chutnali své rty a Sasuke cítil, jak se mu zrychluje tep, cítil každičký Kakashiho dotyk a snažil se mu je s láskou oplácet… Hlava se mu zatočila ve víru štěstí, překvapení lásky a touhy… Propadal se do toho víc a víc…
„Snídaně!“ zvolal někdo a prudce roztáhl závěsy na okně. (Tak tomuhle se říká pech....nebo štěstí).
Sasukemu se do očí zabodly ostré sluneční paprsky. (A pak až do smrti nepotřeboval baterku, svítil si totiž očima).
„No tak, ospalče, vstáváme!“ lehce s ním někdo zatřásl a přitom ho políbil na čelo. (Ne! Že to nebude...) Sasuke zamžoural do okolního světla, až pomalu rozeznal postavu sedící na jeho posteli. Ta se na něj usmívala a přitom držela podnos s očividně bohatou snídaní.
„Tak co, už ses probudil?“ usmál se na něj Kakashi (NE!) a podal mu tác. „Tohle je prý speciálně pro tebe od Sakury, ale upřímně, nevím, jestli je stejně dobrá ve vaření jako v léčení,“ zašklebil se Kakashi (maska se zašklebila), „takže to napřed kapku prozkoumej, než něco strčíš do pusy. A Naruto ti vzkazuje, že dnešní trénink asi padá, protože tvoji rodiče měli takový nápad a to, že –“
„Moji rodiče?“ zašeptal Sasuke, (,,Já že jsem měl někdy nějaký rodiče?“) Kakashi ho ale neslyšel.
„– takže je jasný, že byste to nestihli. Sasuke, posloucháš mě?“ zeptal se překvapeně Kakashi. (neposlouchá, depkaří kvůli ztracenému postu sirotka)
Sasuke byl však duchem mimo. Rodiče…? A Naruto…? Naruto něco vzkazuje o tréninku? Vždyť je po smrti… A rodiče… měli nějaký nápad… Jak by mohli…? (Jak si vůbec dovolujou mít nějaký nápady?) Co se děje? Myšlenky mu vířily hlavou jako splašené a on si je nedokázal utřídit. Co je za den? (Nejspíš pátek třináctýho, jak to tak čtu) A co vlastně dělám ve svém pokoji? Co se stalo v tom srubu? Já se s Kakashim…?
„Héj!“ zavolal čísi hlas a přerušil tok jeho myšlenek. „Sasuke, jestli mě budeš dál ignorovat, tak se naštvu,“ řekl škádlivě Kakashi. (no úplně ho slyším..) „Nebo se spolčím s Itachim a na tréninku tě umoříme tak, že se nevzpa -“
„S… s… Itachim?“ vykřikl Sasuke a podíval se vyděšeně na Kakashiho. „Ale ten přece (odjel na Bahamy)…Moji rodiče… Naruto… Ty… Já… JAKTO?“ (TAKTO blbe!) vydrala se mu z úst zoufalá otázka. (Mně se z úst derou jiná zoufalá slova)
Kakashi se na něj starostlivě podíval (a pak vytočil číslo do Bohnic).
„Sasuke… co se stalo? Zdál se ti nějaký zlý sen?“ řekl starostlivým hlasem, políbil ho na čelo zkropené potem a (bezděky se pozvracel) objal ho. „Vždyť ty se úplně třeseš! To ale musela být noční můra! (Chudinka Sasuke)...Než jsem tě vzbudil, chvíli jsem tě pozoroval a úplně jsi sebou trhal,“ řekl uklidňujícím hlasem Kakashi a zahleděl se do Sasukeho očí (s ospalky).
„Neboj. Ať už se ti zdálo cokoli, už se to nevrátí. Jsem tu přece já! (Já, já, já, jenom já...)“ vesele se usmál na Sasukeho a políbil ho na rty.
Sasuke byl pořád zmatený, (a ne sám) Kakashi ale mluvil dál.
„Ale teď… mohli bychom konečně (přestat s touhle fraškou) oslavit tvé narozeniny, ne?“ rozesmál se Kakashi (Ha ha..) a v tu chvíli do pokoje vtrhnul přímo dav lidí.
Sasuke jen ohromeně zíral na šťastné tváře svých rodičů, Naruta se Sakurou zpívající děsnou angličtinou Happy birthday to you…!, Leeho, Kibu s Akamarem, Shikamara, Ino, Choujiho, Nejiho a další a další (a další a další a další...) kamarády ninji z akademie, kteří se na něj zářivě usmívali…(No, mě snad šálí zrak...) pohled mu ale padl na muže stojícího v popředí toho všeho (chaosu). Sasuke na něj vyjeveně zíral, pak ale bez rozmýšlení vyskočil ze svojí postele a (zašlápnul křečka) vrhl se černovlasému muži okolo krku.
„Bráško…! Bráško! (Zase se chovám jako malej infantilní harant, bráško!)“ stačil říkat jen mezi vzlyky, když napůl dusil, napůl objímal Itachiho, (který měl určitě hroznou radost).
Ten jen překvapeně zamrkal a rozhlédl se zmateně kolem sebe, nicméně Sasukemu objetí vrátil.
„Co se děje, že ta nenadálá láska? Nesliboval si mi včera, že mi při příštím tréninku nakopeš zadek?“ smál se Itachi. (Trochu zvrhlej, ne?)
Sasuke nebyl schopný slov, (to já už delší dobu) ale Kakashi se toho ujal.
„Podle toho, jak se tvářil, když jsem ho přišel vzbudit a z toho, co mi řekl, jsem si vyvodil, že se mu asi zdála nějaká zlá noční můra, (nejspíš o tom, že jsme se spolu vyspali. A bez ochrany! No děs...)“ zamrkal na ostatní, „takže je z ní asi ještě popletený, (ale možná to má z tý snídaně...),“ zatočil prstem vedle hlavy na znamení bláznovství, komicky zakoulel očima a zasmál se. (Celej Kakashi).
„Já si říkal, co se stalo, když jsi mě takhle přivítal hned po ránu. Že ty ses v noci porval s lampičkou a prohrál?“ zašklebil se Itachi a cvrnkl Sasukeho do čela. (Vtipálek...já vážně špatně vidím...) Úplně jako dřív…
„Hele, co se tady vykecáváte o (mokrých snech) nějakejch nočních můrách, dattebayo?!“ zasáhl do hovoru čísi hlučný hlas a Sasuke se na něj otočil. „Musíme přece Sasukemu dát narozeninový (domeček pro panenky) – ,“ už to však nestihl dokončit, jelikož ho Sakura pořádně praštila do hlavy.
„Ty pitomče! Má to být přece překvapení!“ syčela rozzuřeně na blonďáčka ležícího na zemi. Všichni, včetně Sasukeho, se ale rozesmáli. (V pokoji smích zvoní, glosátor slzy roní).
„Ó bože, nemůžete se vy dva jednou pro změnu nehádat?“ (ne nemůžou, potom by nebyl důvod pro tvoje znuděný kecy Shiko) poznamenal otráveně Shikamaru. „Připadám si jako doma,“ nasadil tomu korunu.
Sakura se hned uklidnila, i když po blonďákovi pořád metala očima blesky, (Sasuke si očima svítí, ona jima zase metá blesky...co přijde dál? Laser?) ten se ale zvednul a už už se nadechoval, aby něco Shikamarovi odpověděl, když v tom zaslechl své jméno.
„Naruto…“ zašeptal ten hlas.
Naruto se nechápavě otočil. Nechápal, proč ho tak někdo oslovuje?
„He? Sasuke? Je ti něco? Vlezlo ti to, že ti je už 16, na mozek?“ (Ne Naruto, vlezla mi na mozek změna orientace. Totiž promiň, já vlastně nemám mozek) přiblížil se k němu a pozorně si ho prohlížel, protože ho ještě nikdy neviděl.
Sasuke však jen přejel vděčným a šťastným pohledem všechny přítomné. Sex ve snu - smích po celý den.
„Já jen… děkuju,“ řekl přiškrceným hlasem.
„Ale no tak, snad nebudeme plakat!“ řekl pobaveně dětinským hláskem Kakashi, prohrábl Sasukemu vlasy a všichni se zase rozesmáli. (Glosátorka se také zasmála...a smála se dál svým šíleným smíchem...až nakonec oblékla svěrací kazajku a smála se ve vypolstrované místnosti).
Po krátkém boji u Sasukeho vyhrál smích místo slz (já myslela, že menopauza je až po čtyřicítce a jen u žen. Vida...) a než si začal se všemi povídat, zaslechl Naruta, jak něco šeptá Sakuře.
„Jo, vlezlo mu to na mozek!“ stačil Naruto říct, než od růžové dívky schytal další brutální ránu…a to byl konec Naruta. Amen.
Byl to jen sen… Všechno jenom sen…Jen trochu vadnej sen...
Sasuke pohlédl na Kakashiho.
Až na jednu věc… Ne, už ne. Žádné další trojtečky a žádné další homosexuální aféry. Jdi se bodnout Sasuke!

Toto byla nejspíš má poslední povídka, která se zabývala touhle problematikou. Ve vypolstrovaných místnostech není glosátorství povolené. Sbohem xD